Ing. Zdeněk Prouza, CSc. nás navždy opustil 10.května 2013. V jeho osobě odešel vynikající odborník v oboru dozimetrie a radiační ochrany, dobrý kamarád a pro mladé kolegy nadšený učitel. Do poslední chvíle, stejně jako celý život, stále pracoval. Zdeněk v sobě spojoval vynikající inteligenci a kreativitu s obrovskou pílí. Cokoliv dělal, dělal s plným nasazením a zápalem, byl vášnivým diskutérem. Svým charismatem dokázal strhnout všechny kolem a vytvořit tak přátelské ovzduší týmové spolupráce.
Zdeněk během svého odborného života prošel mnoha pracovišti s různým zaměřením; ze všech poznatků vytěžil maximum pro své pozdější působení; odtud pak plynul jeho široký odborný záběr. V r. 1962 absolvoval FJFI ČVUT, kde pak rok pracoval jako asistent na katedře fyziky. V letech 1963 až 1968 se ve Vojenském veterinárním ústavu začal věnovat radiobiologii a aktivační analýze. Po stáži v tehdejší Jugoslávii ve Vinči přešel do Ústavu biofyziky Fakulty všeobecného lékařství Karlovy Univerzity v Praze, kde pracoval jako vedoucí laboratoře neutronové dozimetrie, přičemž participoval na projektech havarijní, speciální a osobní dozimetrie směsných polí neutronů a záření gama a neutronové aktivační dozimetrie s využitím biologických objektů. V r. 1989 nastoupil do Centra hygieny záření SZÚ (později SÚRO), kde se věnoval budování radiační monitorovací sítě a havarijní připravenosti. V r. 1995, kdy se spojoval resort jaderné bezpečnosti s resortem radiační ochrany přešel do SÚJB, kde byl jedním z budovatelů solidní administrativní základny radiační ochrany. V r. 1997 se stal náměstkem pro radiační ochranu SÚJB. Mimořádně se zasloužil o tvorbu prvního Atomového zákona a prováděcích vyhlášek pro radiační ochranu v České republice. Těchto zkušeností pak využil při misích Mezinárodní agentury pro atomovou energii, kde zejména v zemích bývalého SSSR pomáhal vytvářet novou legislativu v oboru jaderné bezpečnosti a radiační ochrany - zmiňme Arménii, Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Gruzii, Litvu, Estonsko dále pak Slovensko, Slovinsko a Maďarsko. Jako zástupce SÚJB se významně uplatnil při bilaterálních jednáních na základě protokolu z Melku, kde uplatnil jak svou širokou odbornou erudici, tak i diplomatické schopnosti. Na místě náměstka pro radiační ochranu setrval do roku 2005, kdy se vrátil do SÚRO. Do r. 2010 pracoval ve funkci náměstka ředitele, do poslední chvíle pracoval jako poradce ředitele a hlavní řešitel několika projektů,
Zdeněk zanechal nesmazatelnou stopu nejen v našich srdcích a myslích, ale prostě ve všem, co v současnosti týká radiační ochrany v České republice. Z výsledků jeho práce, z jeho myšlenek a nápadů budeme ještě hodně dlouho čerpat inspiraci pro svoji další odbornou práci. Jeho odkaz však nelze zúžit jen na odkaz uznávaného odborníka, významný rozměr má i odkaz Zdeňka, jako člověka, přítele a kamaráda se širokým srdcem.