Zemřel Ing. Jaroslav Vlček

Ve středu 3. února 2016 zemřel náhle uprostřed nadějného boje se zákeřnou nemocí Ing. Jaroslav Vlček.

Po více než rok trvající vážné nemoci, když se opět zdálo, že se věci snad obracejí k lepšímu, zemřel ve věku 68 let Ing. Jaroslav Vlček. Pracoval v  radiační ochraně a měření radioaktivity celý život, v podstatě od svých studií na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské v Praze. Byl vysoce inteligentní, matematicky i fyzikálně nadán, k tomu mimořádně pracovitý, svědomitý a precisní, trávil většinou i značnou část dovolené v práci. Celý život působil v Hradci Králové nejdříve na odboru hygieny záření KHS a od roku 1995 v SURO jako vedoucí laboratoří . Byl by však snadno mohl přednášet na fakultě nebo pracovat kdekoliv ve výzkumném ústavu, svou povahou byl vědec par excelence, který se snažil přijít věcem na kloub, přitom ale neusiloval o formální vědeckou kariéru a už vůbec ne o slávu, zdálo se, že mu jsou lhostejné. Těšilo ho však, když výsledky bádání měly praktický dopad. Jeho zájem byl velmi široký, od speciálních metod měření, které vyvíjel, až po filosofii radiační ochrany a legislativu, na které se podílel. Vždy mu šlo o maximální přesnost, správnost a vysokou odbornou úroveň. I když byl velmi tolerantní a v jistém smyslu tichý až plachý člověk, pokud šlo o správnost výsledků dovedl být velmi nekompromisní. Byl vlídným, ale náročným kolegou, perfekcionistou, který si i sám vážil vzorky, aby měl jistotu. O své znalosti se ochotně a nezištně dělil. Málokdo ví, že byl u několika prvenství:

• Již na konci vysoké školy a poté byl spoluautorem jednoho z prvních počítačových programů na vyhodnocování gama-spekter v České republice (spolupracoval tehdy s UVVVR  ).

• V roce 1980 objevil problém radioaktivních stavebních materiálů (tzv. poříčského plynosilikátu) a pak se léta podílel na řešení tohoto problému. Jeho „objev“ byl pro něho typický – studoval radon ve vodě a vzal si domů na víkend měřicí přístroj, aby zjistil pozadí, a v domě, kde bydlel našel překvapivě vysoké koncentrace radonu, unikajícího ze zdiva. Následovalo jednání KHS s výrobci ještě za minulého režimu a to de facto umožnilo rozvinout český radonový program.

• Byl u rozjezdu systematického měření radonu ve školkách východočeského kraje v polovině 80tých let, byla to zejména iniciativa jeho a Ing. Ivo Buriana z Kamenné.

• Vypracoval řadu unikátních metodik měření zejména přírodní radioaktivity (např. rychlé a levné měření radonu ve vodě, emanace radonu ze stavebních materiálů, precisní měření nerovnováh v rozpadových řadách a mnoho dalších) .

• Díky jeho nasazení byla naše legislativa i metodiky v oblasti přírodní radioaktivity řadu let před legislativou evropskou, byl zde odborníkem evropského formátu, autorem prvních národních databází radioaktivity stavebních materiálů a vod.

• Byl jeden z prvních (ne-li první) kdo si ráno 29.dubna 1986 všiml na gamaspektrometru neobvyklých píků znamenajících přítomnost radionuklidů ve vzduchu v přicházejícím černobylském mraku do Čech; správně je interpretoval připravil věrohodná data.

Našli bychom takových věcí více, v poslední době se např. podílel na prvním dokumentu MAAE k přírodnímu ozáření.

Ing. Vlček bádal z čistého zájmu a z radosti, také z posedlosti prací. Na jaře 2015 jsme začali psát dějiny českého radonového programu s Dr. Těšínskou a Jiřím Thomasem. Uvědomili jsme si, že pamětníci postupně odcházejí a že bychom historii českého radonového programu, dnes ve světě uznávaného, měli zachytit. Toto uznání bylo mj. díky více než 35letému sbírání zkušenosti, mnohaleté drobné práci i osobních nasazení v 80-tých letech při prosazování tehdy utajované problematiky i snah o odškodnění majitelů postižených budov. Když jsem ho již vážně nemocného navštívil s prosbou o nápady, rady a materiály, ochotně vyhledal spoustu původního materiálu starého přes 30 let. Avšak zmínka, že bychom rádi popsali jeho roli, ho netěšila, chtěl se tomu vyhnout, nerad, aby se o něm mluvilo, nechtělo se mu poskytovat jakýkoliv rozhovor, přestože to byl právě on, kdo měl v této historii jednu z hlavních rolí.

Po Ing. Jaroslavu Vlčkovi zůstává připomínka, že tzv. drobná práce má smysl, že dělat věci poctivě a pořádně se dlouhodobě vyplatí, že lze zapomínat na sebe. Připomínáme si skromného, dobrého, tolerantního a férového člověka, který zanechal výsledky, ze kterých čerpáme dosud.

12. února 2016 Jiří Hůlka